Homosexualita je ve vrcholovém sportu tabu, obzvláště v mužských týmových sportech. V dějinách se tzv. vyoutovalo pouze minimum profesionálních sportovců, a to především až po skončení aktivní kariéry. Proč? Známí gay fotbalisté na světě by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Znamená to, že žádní jiní nejsou, nebo se jen musí – v naší tolerantní a liberální společnosti – schovávat? Vždyť nadávka „buzerante“ se objevuje prakticky při každém zápase.

TZ 18. 12. 2011

Justin Fashanu, první hráč černé pleti jehož cena se vyšplhala na 1 milion liber, musel díky nátlaku okolí zveřejnit, že je gay. Problémy, které toto zveřejnění způsobilo, jej dohnaly až k sebevraždě. Nestalo se to nijak dávno: v roce 1998 a v poměrně liberální Velké Británii. [1]

Mezi dalšími jmény se objevují současný norský hráč Thomas Berling, bývalý francouzský reprezentant a trenér Nancy Olivier Rouyer a američan David Testo – tím výčet otevřených gay fotbalistů končí.

Skutečně fotbalisté s ne-heterosexuání orientací nejsou? „Ne, fotbal naštěstí hrají jen zdraví lidé,“ prohlásil šéf chorvatského fotbalového svazu Vlatko Markovič v roce 2010 aby zdůraznil, že v chorvatské reprezentaci pro případné gaye není místo, za obdobné výroky dostal pokutu jejich bývalý trenér Otto Barič. Stejně se vyjadřovali i bývalý šéf Juventusu Luciano Moggi nebo ex-kouč italské reprezentace Marcello Lippi.

Otázka je nasnadě – ovlivňuje homosexualita sportovní výkon? Neměl by být hráč spíše hodnocen podle kvalit fotbalových a ne dle ostatního? Další často opakovanou otázkou je, jestli ovlivňuje otevřený gay hráč klima v týmu. Nevíme, protože tyto situace se prakticky nevyskytují. Co ale víme z výzkumů coming outů, tzv. zůstávání ve skříni (in the closet), zatajování této stránky lidského život se snahou nevystavit se případným homofobním reakcím, vytváří enormní tlak na osobu v takovém potenciálně nepřátelském prostředí. Tento tlak se může podepsat na psychické pohodě a také pracovních, tedy i sportovních výkonech. Snaha vyhýbat se tématu sexuálních, milostných a partnerských vztahů (které se probírají i ve fotbalových kabinách) může vést k exkluzi hráče z kolektivu, chladným vztahům s ostatními, atp.

Německé týmy FC St. Pauli, Hamburger SV nebo Werder Brémy říkají NE homofobii

Vyhlášení výsledků mezinárodního turnaje amatérského fotbalu Startschuss Masters, který se konal o víkendu 4.–6. 11. v Hamburku pod záštitou hamburského poslance Farida Müllera, se zúčastnili vice-prezident FC St. Pauli Bernd-Georg Spies a hlavní trenér dorosteneckých týmů prvoligového HSV a bývalý hráč Bastian Reinhardt. Prezident sousedního Werderu Brémy Klaus-Dieter Fischer zaslal dopis, ve kterém uvedl, že fotbal má často ve společnosti a mezi mladými roli vzoru, právě proto by neměl homosexualitu tabuizovat. Jeho klub má přísnou antidiskriminační politiku, k jejímuž dodržování se zavazují písemně jak zaměstnanci klubu, tak i hráči. „Vsadil bych cokoliv na to, že jsem hrával fotbal s gayi, aniž bych to věděl. A je mi to líto, že jsem neměl možnost tak poznat, jací jsou,“ řekl Reinhardt s tím, že věří, že i tato zeď v budoucnu padne. Vice-prezident Spies označil diskusi o homosexualitě v německém profesionálním fotbalu za zaseknutou, čímž narážel na situaci, kdy se němečtí profesionální hráči (např. Philipp Lahm, nebo na speciální tiskové konferenci ex-wolfsburský Arne Friedrich) „outují“ jako heterosexuální. Tuto situaci vnímá jako nedůstojnou. „Věřím, že bude naprosto jedno, jestli hrajete fotbal s gayem, stejně jako je jedno, jestli ho hrajete s muslimem nebo křesťanem,“ řekl také Reinhardt. Spies uvedl situaci ze svého života, kdy jeden z jeho synovců sdělil, že je gay. „Už bylo taky na čase,“ komentoval to Spies a zdůraznil, že společnost je o mnoho dále v přijmutí homosexuality než je fotbalové prostředí.

Gayové a fotbal v Česku

Téma homosexuality a homofobie v českém vrcholovém fotbale je tabu. Vnímají to i hráči jediného českého amatérského otevřeně gay fotbalového týmu GFC Friends Prague: „Já jsem kdysi hrával divizi, máme v týmu i kluky, co hrávali třeba za béčko Sigmy nebo Sparty, ale přilákat kluky, kteří ještě stále hrají, i třeba v nižších ligách, aby přišli na náš pražský turnaj, nebo s námi jeli na velký fotbal do ciziny je nemožné. Často se něčeho bojí, ale nedokážou říct čeho,“ řekl Honza, kapitán výpravy na hamburský turnaj. Poprvé se týmu GFC Friends Prague podařilo v Hamburku, kde byli již po páté, vyhrát. Jako bonus museli pózovat německým médiím s vice-prezidentem FC St. Pauli Spiesem a hlavním trenérem dorostu HSV Reinhardtem. Uznání od profesionálních fotbalových organizací se českému týmu dostalo také na IGLFA mistrovství světa v Londýně v roce 2009, kdy byli pozváni spolu s Mexičany, Argentinci a Jihoafričankami na recepci do Football Association, obdoby našeho ČMFS.

Toto ale není první úspěch pražského týmu – dvakrát vyhrál vlastní mezinárodní turnaj Galibi Cup, v roce 2010 byl druhý na turnaji v Belgii, na jaře 2011 zvítězil ve Stuttgartu a na gay a lesbickém evropském poháru IGLFA EuroCup 2011 v Manchesteru skončil na penalty ve své divizi druhý. Přesto, vítězství ve velice dobře obsazeném turnaji s 16 týmy z Německa, Stockholmu a Londýna je asi zatím to nejcennější.

Proč se ale potřebují gayové setkávat ve speciálních týmech a jezdit na speciální turnaje? Ty důvody mohou být různé: „S klukama jsme začali hrát fotbal před 10 lety jen tak, na setkáních gay kluků z výšky a jejich známých, abychom se taky trochu hýbali. Je to spíše důvod k setkání a pokecání u pivka po fotbale,“ říká Marek, zakladatel fotbalového týmu. Brankář Zdeněk k tomu dodává: „Já to mám jako takový social event, člověk se dostane do ciziny, poznává nový města a nový lidi. Vždyť se hrajou i různý firemní turnaje, nebo mistrovství bezdomovců, tak proč ne takovýhle turnaj.“ Manažer týmu Laco vidí ve fotbalu prostě dobrý způsob trávení volného času, který je ozvláštněný turnaji v cizině, chce, aby se jeho tým zlepšoval a pokračoval v úspěších posledních dvou let. Společným jmenovatelem motivace hrát v gay týmu je otevřenost, tolerance, absence nutnosti se skrývat nebo „přiznávat“ svoji odlišnost, a tudíž možnost mluvit s ostatními o čemkoliv. Tedy něco, co nechybí fotbalu jenom na vrcholové úrovni, ale i na nižších nebo i v hobby ligách. Fotbal je vnímaný jako sport správných mužů, což asi znamená, že správný muž se nikdy nemůže zamilovat do jiného muže.

Zdeněk Sloboda za GFC Friends Prague a PROUD
This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it., +420 608831862
a Alexander von Beyme za Startschuss Masters, Hamburg

Obrazový materiál k turnaji v Hamburku volně k použití s uvedením zdroje „Startschuss Masters Hamburg“:

• Spies a Reinhardt s vítězným týmem "GFC Friends Prague"
• Závěrečný ceremoniál na hamburské radnici (celek) (u řečnického pultu poslanec hamburského parlamentu Farid Müller, GAL-Občanská frakce, Spies a Reinhardt v pozadí)
• GFC Friends Prague - radost z vítězství

[1] http://www.colourplanet.cz/67774-19-unor-den-boje-proti-homofobii-ve-fotbale

Attachments:

TZ 18. 12. 2011: STOP homofobii ve fotbale	159 kB
TZ 18. 12. 2011: STOP homofobii ve fotbale	580 kB