Dvě osobnosti šoubznysu, voják z povolání, bývalá učitelka gymnázia, hospodský, účetní, policistka, akademik - mají něco společného? Ano, coming-out, tedy to, že se ve svém životě ani práci netají s tím, že jsou gayové, lesby nebo transsexuální. Všichni spolu také diskutovali na středeční diskusi organizace PROUD o tom, jestli může být otevřenost o své homosexualitě či transsexualitě důvodem k výpovědi, nepřijetí do práce, nebo překážkou kariéry.
TZ 11. 5. 2012
„Rodinné vztahy, děti nebo partneři a partnerky jsou součástí diskusí na pracovišti, bez nich bychom si všichni připadali jako anonymní výrobní stroje. Gayové a lesby ale často tají, s kým žijí, s kým pojedou na dovolenou, nebo kam se půjdou večer bavit, a to nepřispívá ani jejich dobrému pocitu na pracovišti.“ S těmito slovy zahájil večer moderátor, sociolog a spoluzakladatel PROUDu Zdeněk Sloboda. V diskusním panelu seděli mimo jiné Karel Tichý, voják z povolání, Sylva Ficová, bývalá učitelka a dnes překladatelka na volné noze nebo právnička Lucie Obrovská z kanceláře Veřejného ochránce práv. O své vlastní životní zkušenosti se pak podělili vysoce postavení manažeři Janis Sidovský, ředitel programu TV Barrandov, a Iva Milerová, ředitelka hudebního vydavatelství Supraphon. „Můj coming-out proběhl nejprve přes mé nejbližší okolí a poté se tak nějak přirozeně rozšířil dál. Nikdy jsem necítila, že by mi tento fakt bránil v práci, kterou chci dělat, nebo v případném kariérním postupu,“ svěřila se publiku. Dobré zkušenosti uvedlo i mnoho dalších diskutujících, kteří také uvedli, že důvodem bylo to, že se svou „jinakostí“ byli sami v pohodě, potom to vzalo i okolí. Nicméně ne všichni mají to štěstí na tolerantní okolí, nebo jsou tak silné osobnosti.
„Oni mluvili o holkách a já o klucích“
„Studenti byli otevření, ale když jsem vešla do kabinetu kolegyň, tak bylo často rázem ticho. Dvoje rodiče mi naznačili, že by jejich děti měl učit někdo jiný,“ vzpomíná bývalá učitelka na střední škole Sylva Ficová. Častým jevem je proto odchod ze zaměstnání, ať už vynucený nebo dobrovolný proto, že se gayové, lesby nebo transsexuální osoby obávají negativního přijetí. „Otázka je proč. Proč by měli být gayové, lesby a trans osoby zodpovědní za homofobii a netoleranci těch okolo, vždyť je tím neobtěžují,“ komentoval Sloboda. „Já se bojím, že by mi neprodloužili smlouvu,“ uvedl jeden muž z publika, vyučující na vysoké škole, jako důvod toho, proč o svém soukromí s kolegy nemluví, nebo o svém příteli mluví jako o přítelkyni či jej zamlčuje. Takový strach neměl Karel Tichý, voják z povolání: „Já jsem si byl svojí orientací jistý a ve chvílích, kdy bych musel zalhat, jsem to řekl. No a v rodě, jak se kluci bavili o holkách, tak já se bavil s nimi o klucích.“ S pozitivní zkušeností se svěřilo i více účastníků a účastnic diskuse, někteří dokonce uvedli, že je to katapultovalo nahoru na žebříčku popularity. Přesto se mnoho dalších ozvalo, že mají prostě strach, že by to okolí nepřijalo. „Myslím si, že v tom školství to pořád velký problém je a čím na nižším stupni, tím větší,“ zdůraznila Sylva Ficová, která vychovává dospívající dceru se svou partnerkou.
Co je to coming-out?
Znamená „vyjít ven“. Jeden z původních významů je „vyjít ven ze skříně“ - „coming out of the closet“. Proto se také často používají slova „vyoutovat se“, nebo naopak „nevyoutovaný/á“, někdy i „zaskříňovaný/á“ nebo „closetovaný/á“.
V zásadě by se dal rozdělit coming-out na vnitřní, kdy jedinec identifikuje svoji ne-heterosexualitu a sžije se s ní, a na vnější, který je často daleko těžší a znamená se svěřit se svou „jinou“ sexuální orientací nebo jak se také říká genderovou identitou svému okolí. Kromě pracoviště nebo školy je citlivým místem pro coming-out rodina.
Rodiče konfrontovaní s ne-heterosexualitou svého dítěte procházejí také takovým svým coming-outem, při němž musí změnit své představy o heterosexuální budoucnosti svého dítěte. Bohužel často to je pro ně nepřekonatelná situace.
Jsou vtípky diskriminace?
Recept na coming-out v práci neexistuje, akademik a právník Jan Wintr doporučuje upřímnost jak k sobě, tak k ostatním. Přesto, situace je často velice individuální a hodně záleží na konkrétním pracovním druhu práce a kolektivu. Gayové, lesby i trans osoby pak musí často zvažovat, jestli chtějí pracovat v prostředí, které je akceptuje, nebo se sami z něj vyčlení svým mlčením, čímž se můžou stát neoblíbení a pro nadřízené i snáze postradatelní, nebo sami odejdou. Jak upozornila právnička z Kanceláře veřejného ochránce práv Lucie Obrovská, diskriminace na pracovišti může nabývat vedle např. otevřeného fyzického obtěžování, nebo platového znevýhodňování také subtilnější povahy. Jeden z přítomných uvedl svou zkušenost zdravotníka, kdy po náhodném zjištění jeho homosexuality jednou z kolegyň mu spolupracovníci psali nadávky jako „buzna“ nebo „teplouš“ na skříňku. Když požádal o přeřazení do jiné oblasti, byl přesunut, ač o to nežádal, do kanceláře, kde se s kolegy v terénu nemohl setkávat. „Antidiskriminační zákon přenáší důkazní břemeno na obžalovaného, který tak musí dokázat, že vás v práci neznevýhodnil kvůli jiné sexuální orientaci, ale z jiných objektivních důvodů, nebo že se takové chování v podobě obtěžování či homofobních narážek nestaly,“ reagovala Lucie Obrovská, která také doporučila se proti podobným věcem bránit, i když to bude trvat delší dobu, protože přehlížení a přecházení diskriminačního jednání takové chování ospravedlňuje. Mnoho z přítomných také uvedlo, např. bývalý majitel vesnické hospody, kde pracoval i za výčepem, že jejich coming-out způsobil „pročištění ovzduší“ v práci pro všechny - vymizely negativní narážky, spolupracující opačného pohlaví přestaly dávat nabídky ke schůzkám a vyoutovaní se mohli zapojit do hovorů o každodenních starostech.
Co může být diskriminace na základě jiné sexuální orientace či genderové identity?
Jako diskriminující je možné (nejen) v kontextu pracoviště označit více rozdílných jevů. Pro jejich identifikaci jsou důležité dva aspekty: subjektivní negativní pocit oběti takového jednání a narušování (především opakované) osobní integrity a důstojnosti jedince jak fyzické, tak psychické. Diskriminace na pracovišti tak může znamenat vedle fyzického napadání (v různé míře skrytosti před ostatními) a fyzických pokusů o sexuální obtěžování, především neodůvodněné platové znevýhodňování, nepřijetí nebo rozvázaní pracovního poměru či záměrné zatajování informací potřebných k výkonu práce, také subtilnější jevy jako jsou vtipy, obtěžující emaily, narážky na soukromý život, nebo také záměrné vytváření nepříjemného pracovního prostředí jako pomluvy nebo sociální exkluze (vyčleňování z kolektivu).
Cena pro firmu přátelskou gay, lesbickým, bi či trans osobám
V souvislosti s každoročním udílením ceny Firma roku: Rovné příležitosti, pořádaným již od roku 2004 Gender Studies o.p.s., udělí letos PROUD poprvé speciální ocenění – LGBT přátelské firmě, kde se zaměří především opatření, která mají vytváření dobré a nediskriminační atmosféry napomáhat. Speciální cena PROUDu budu slavnostně předána na oficiálním vyhlášení výsledků v říjnu 2012.
Firma roku: Rovné příležitosti je prestižní ocenění pro společnosti, které do praxe uvádějí myšlenku rovných příležitostí pro ženy a muže. Firma roku: Rovné příležitosti oceňuje, ale i nabízí know-how v oblasti rovných příležitostí na trhu práce a slaďování pracovního a soukromého života. Letošní ročník pak vedle rovných příležitostí pro ženy a muže zohlední i rovný přístup k LGBT lidem ve firmách. Stávající dotazníky tak jsou nově rozšířeny o šest otázek týkajících se postavení LGBT zaměstnanců/kyň. Tyto otázky budou součástí dotazníku i v dalších letech.
Další informace i přihlášky pro velké a střední a malé firmy i s instrukcemi najdete na webu projektu: http://www.rovneprilezitosti.ecn.cz/
