První legalizované manželství pro všechny na světě letos slaví své osmnáctiny. V roce 2001 se Nizozemsko rozhodlo umožnit gay a lesbickým párům uzavírat sňatky a adoptovat děti.¹  Jednalo se o vyvrcholení dlouholetého boje za lidská práva LGBT+, který v zemi tulipánů, Goudy a větrných mlýnů, kde odpočívá také známý český myslitel Jan Ámos Komenský, sahá až do 40. let 20. století.

První nizozemská LGBT+ organizace COC Nederland byla založená už v roce 1946²  a spolu s ní i první LGBT+ komunitní centrum Shakespearclub. Homosexuální pohlavní styk je v Nizozemsku legální od roku 1811 po vpádu vojsk Napoleonovy armády. Co se týče úrovně LGBT+ lidských práv, ať už v oblasti právní nebo sociální, tak v té je Nizozemsko považované za jednu z nejvyspělejších a nejliberálnějších zemí světa.³

Jak se v Nizozemsku prosazovalo manželství pro všechny?

Nejprve je nutné poznamenat, že zatímco v minulém století byla až do Stonewallských nepokojů existence LGBT+ organizací, a to i v západním světě, téměř nemyslitelná, v Nizozemsku fungovaly, ač v jisté ilegalitě, už od konce 2. světové války. Díky komunitním centrům se nizozemští gayové často nemuseli seznamovat na veřejných toaletách, jako tomu bylo v jiných zemích.⁴

Na přelomu 60. a 70. let se činnost COC Nederland, Shakespearclub a dalších organizací začala stávat čím dál víc legitimní. Díky vyškrtnutí homosexuality ze seznamu nemocí, zrušení rozdílného věku způsobilosti k pohlavnímu styku (age of consent) se nizozemská společnost pomalu a jistě přestávala dívat na gaye a lesby jako na devianty, a díky tomu mohly být zahájeny první diskuze na téma registrovaného partnerství, potažmo manželství pro všechny.

První krok, ke kterému se Nizozemsko odhodlalo, byla legalizace registrovaného partnerství (geregistreerd partnerschap) se všemi právy a povinnostmi, která vyplývají z manželství, v roce 1998. V tomhle směru Nizozemsko přišlo o příležitost stát se jakýmsi průkopníkem v oblasti LGBT+ práv, protože tento zákon přijalo už v roce 1989 těsně před Sametovou revolucí Dánsko. 

Na následném úspěšném prosazení stejnopohlavního manželství má mimo jiné také zásluhu, že se v době diskuzí o něm nepodílela na vládě Křesťanskodemokratická výzva, která byla proti. V roce 2000 prošel zákon o manželství pro všechny oběma komorami nizozemského parlamentu. Účinným se stal v dubnu 2001, čímž z Nizozemska učinil první zemi na světě, která otevřela institut manželství i gayům a lesbám. Nizozemští gayové a lesby mohou za určitých okolností uzavřít i církevní sňatek.⁵

Nizozemský zákon o manželství od 1. dubna 2001 říká následující:

„Een huwelijk kan worden aangegaan door twee personen van verschillend of van gelijk geslacht.“

„Manželství je trvalý a dobrovolný svazek dvou osob různého, či stejného pohlaví.“

Brát se mohou gayové a lesby také v Karibském Nizozemsku (Bonaire, Sabba a Svatý Eustach), ne však na Arubě, Curacau a Svatém Martinovi.

Jan Fiala

1) https://www.independent.co.uk/life-style/love-sex/taboo-tolerance/the-ten-best-places-in-the-world-to-be-gay-932557.html?action=gallery&ino=7 
2) https://www.coc.nl/
3) https://www.amsterdam.info/gay/ 
4) https://web.archive.org/web/20070205131854/http://www.coc.nl/dopage.pl?thema=any&pagina=algemeen&algemeen_id=274 
5) http://www.protestantchurch.nl/