PROUD - Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu

PROUD - Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu

platforma pro
rovnoprávnost,
uznání a diverzitu

logo
  • Logo ILGA Europe
  • Logo Open Society Foundations
  • Logo Velvyslanectví USA v Praze
  • Logo LUSH Fresh Handmade Cosmetics

Je čas, kdy se země s křesťanskou tradicí připravují na svátky Vánoc. Křesťané slaví příchod Spasitele na svět. Narození.

Obraz jesliček, Jezulátka, Marie a Josefa nesu si v sobě od dětství. Mám ho s časem Vánoc spojený stejně silně jako jiné vánoční symboly. Moje rodina nebyla věřící, jako malé dítě jsem moc nerozuměla dění za tím obrazem. Mámu a dítě jsem ale vnímala intenzivně. Možná jsem se instinktivně o to dítě trochu bála, jako bych to byla já. Mělo kolem sebe sice zvířata, přicházeli k němu lidé s dary, ale přeci jenom chlév nebylo místo, které jsem měla s čerstvě narozenými dětmi spojené. Pak jsem začala rozum brát, dozvěděla se víc o tradici křesťanských Vánoc. Obraz matky s dítětem, Josefa, zvířat dostal nový rozměr. Matka s dítětem ale zůstaly ústředním motivem. Spolehnutí se na mateřskou lásku, jinakost dítěte, Josef, zvířata a všichni kolem, kteří je i tak chrání a oslavují.

A tak – ať chci nebo nechci – mám tenhle symbiotický obraz ohrožení i bezpečí spojený i se svojí mámou. Jmenovala se Marie, babička ji tak pojmenovala asi proto, že se narodila 15. srpna, kdy se slaví nejdůležitější mariánský svátek – slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Vím, že moje máma prožívala úzkost, výčitky svědomí, že měla o mě strach, když jsem jí řekla, že jsem lesba. Zůstala ale mámou, věrnou jménu Marie. Přijala mě i můj život, jaký byl. Trápení ale kvůli tomu měla.

Hodně si proto vážím všech matek (a otců, biologických i jiných, jako Josef byl), kteří své děti nezradili, přijali je, jaké jsou, oslavili jejich narození, stáli vedle nich, i když jejich cesta nebyla cestou většiny.

Chtěla bych proto, na závěr roku, který byl z pohledu práv LGBT+ lidí hodně intenzivní, poděkovat speciálně jednomu člověku, který mi hodně v práci na seniorském programu PROUDu pomáhal a pomáhá - Dáše Lavrenčíkové.

Dáša je máma. Její syn je gay. Dáša za svým synem stojí. A nejenom za ním.

Seznámila nás spolu naše společná kamarádka z Rokytnice v Orlických horách. Bylo to krátce poté, co Dáša vystoupila, na konci roku 2018, z KDU-ČSL, protože nesouhlasila s politikou strany vůči neheterosexuálním osobám ohledně manželství a tzv. tradiční rodiny.

Jolana Lavrencikova
Dáša pracuje jako vedoucí pečovatelské služby v Rokytnici v Orlických horách. Vystudovala speciální pedagogiku na UK v Praze. Za nejdůležitější ve své práci, ve školství i v sociálních službách, považuje prosazování etiky a morálky, na které zakládá svůj přístup k lidem. Spolupracuje jako dobrovolnice s terénním hospicem Setkání v Rychnově nad Kněžnou, prosazuje tematiku LGBT+ stárnutí v Královéhradeckém kraji. Pracovala jako expertka MPSV na zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Mnoho, mnoho dalšího toho dělá.

Od doby, kdy se známe, mi pomáhá s programem LGBT+ stárnutí. Letos třeba vyšlo pokračování jejího článku pro časopis Sociální služby o LGBT+ seniorech a seniorkách. Besedovala s námi v Životě 90 na Prague Pride o LGBT+ stárnutí z hlediska sociálních služeb na malém městě. Bez ní by se neuskutečnila hojně navštívená a úspěšná beseda o LGBT+ stárnutí v Kostelci nad Orlicí. Popravdě – neznám nikoho jiného z malého města v horách, kdo by něco podobného dělal. A od nikoho mi nechodí maily s duhovou vlaječkou v podpisu a připomenutím, že sociální služby v Rokytnici jsou přátelské k LGBT+ lidem.

Dášo, děkuju. A víš, že jsi mojí mámě trochu podobná?

Jolana

Jolana Novotná, koordinátorka seniorského programu PROUD z.s.

FaLang translation system by Faboba