PROUD - Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu

PROUD - Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu

platforma pro
rovnoprávnost,
uznání a diverzitu

logo
  • Logo ILGA Europe
  • Logo Open Society Foundations
  • Logo Velvyslanectví USA v Praze
  • Logo LUSH Fresh Handmade Cosmetics

Člen PROUDu a vedoucí naší lobbyingové skupiny Jan Kozubík na svém blogu zveřejnil článek, ve kterém shrnuje situaci kolem novely zákona o registrovaném partnerství a přichází se spoustou zajímavých faktů a odkazů na odborné zdroje. Proto jsme se ho rozhodli zveřejnit i zde. Doufáme, že vám bude užitečným zdrojem informací.

Česká republika patří dle mezinárodních průzkumů k nejliberálnějším zemím světa co se týče vztahu k sexuálním menšinám. V kontextu postkomunistického prostoru je dokonce úplně nejotevřenější. Stojí dokonce před Velkou Británií nebo Francií, kde je manželství se všemi právy otevřeno také stejnopohlavním párům. Proč tedy stále zaostáváme v otázkách týkajících se gay a lesbického rodičovství?

Současný stav

Na úvod nastiňme současnou situaci v České republice. Pro schválení registrovaného partnerství v roce 2006 bylo nutné přistoupit na podmínku poslanců, tedy zákaz adopcí pro stejnopohlavní páry. V zákoně o registrovaném partnerství je tak uvedeno, že „trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte." Paradoxem tohoto stavu je fakt, že lesba nebo gay si mohou individuálně požádat o možnost adopce z dětského domovu, vstupem do legálně posvěcené svazku je jim to však odepřeno. Dochází tak k situacím, kdy dítě vyrůstá například od mala s dvěma matkami, kdy jedna z nich na základě asistované reprodukce počala dítě, avšak druhá je před českým zákonem pro dítě NIC. Nemůžete dítě zastupovat, nemůže jej vyzvednout ze školy, vyzvednout mu poštu nebo zjistit jeho zdravotní stav. V nejhorších situacích, jako je kóma biologického rodiče nebo jeho úmrtí, je osud dítěte velice nejistý. Stejně tak může dojít k situaci, kdy by si gay nebo lesba nemohli po úmrtí svého sourozence například osvojit svoji neteř nebo synovce, a to i přesto, že by byli jeho nejbližší příbuzní, neboť jsou registrováni, což je překážkou pro jakékoliv osvojení.

Argumenty proti a jejich neplatnost

Logicky by si mnoho z nás řeklo, že platné nastavení legislativy jde proti rozumnému uvažování, co více, například dle ombudsmanky je diskriminační a protiústavní, uvedla 2 doslova, že „samotnou sexuální orientaci uchazeče o adopci nelze považovat za legitimní důvod pro omezení jeho práva rozvíjet vztah s dítětem vhodným k adopci."

Podívejme se tedy podrobněji na argumenty konzervativních kruhů, které jakémukoliv progresu brání, za příklad si vezměme Institut Václav Klause a Mladé křesťanské demokraty.

http://www.mladikd.cz/arcticle.php?id=56

http://www.mladikd.cz/arcticle.php?id=58

http://media.klaus.cz/files/news2014-05-2-.pdf

Zaměřme se v této fázi na argumenty proti novele zákona o registrovaném partnerství, která by umožnila osvojení dítěte druhým nebiologickým rodičem. Jedná se tedy o řešení situace zhruba 1000 dětí, které se ve většině případů na základě asistované reprodukce do stejnopohlavních rodin přímo narodily a od mala mají dva rodiče, avšak legislativa uznává pouze jednoho. Nejde tedy o adopce z dětských domovů, avšak většina argumentů je platná pro oba případy. (více viz http://stejnarodina.cz/component/content/article.html?id=80)

1. Slib v době přijímaní registrovaného partnerství a nepřipravenost společnosti

Tehdejší zástupci LGBT komunity s daným zákazem souhlasili, neboť to byla jediná možnost, jak v této oblasti dosáhnout alespoň určitého pokroku, tedy prosazení registrovaného partnerství. Byl to tedy požadavek zákonodárců, nikoliv gay aktivistů. Argumenty, které můžeme slyšet dnes, že byl přece dán tento slib a tak by měli homosexuálové „držet ústa a krok“" je lichý, odporuje klasickým demokratickým procedurám a samotnému principu politiky. Politika je přeci velmi dynamická a úkolem zákonodárců je řešit aktuální společenské problémy, kam zájem těchto stovek dětí jistě patři. Každý právní předpis je přijímán v určité době a je výrazem kompromisu dané doby. Pokud bychom přistoupili na tuto výtku, stejnou logikou bychom mohli uplatňovat u X zákonů, novel a slibů, které daly strany svým voličům, případně kterými podmiňovaly podporu určitým návrhům. Přestali například odboráří (nebo jakákoliv jiná zájmová skupina) měnit od určitého data své požadavky a jsou beze zbytku spokojeni se situací, která zde byla před deseti lety? Samozřejmě že ne, společenská realita se změnila, stejně tak se změnil přístup k jejich požadavkům a stejně tak by se měl změnit přístup k rodičovství stejnopohlavních párů. Představy gay komunity o životě se vyvíjejí v souvislosti s tím, jak je stále více akceptována českou společností. V současné době podporuje dle Centra pro výzkum veřejného mínění 3 osvojení dětí registrovanými páry 58 % obyvatel České republiky.

2. Dítě potřebuje vzor otce a matky, odborníci jsou proti

Existuje málo oblastí sociálních věd, kde panuje taková shoda jako právě u adopcí stejnopohlavními páry. Všechny renomované světové asociace s tisíci členů (Americká akademie pediatrů, Americká asociace psychiatrů, Americká asociace psychologů, Kanadská asociace psychologů atd.) vyjádřily svá stanoviska na podporu rodičovství stejnopohlavních párů. Je nepravda tvrdit, že stále není v této věci v odborné diskuzi jasno. Několik jedinců může mít vždy odlišné stanovisko, avšak není na světě nikdo povolanější, než právě tyto asociace, kdo by měl určující odborné stanovisko poskytnout. V Česku tak učinila například Komora sociálních pracovníků ČR, dětský psycholog Václav Mertin, psycholožka Eva Polášková, sexuolog Petr Weiss, Radim Uzel nebo předseda České sexuologické společnosti Jaroslav Zvěřina. Přehled vyjádření zde (http://stejnarodina.cz/stanoviska-odborniku.html). Dítě potřebuje zejména láskyplné prostředí a nezáleží na pohlaví rodičů, to bylo jasně dokázáno. Rozhodující jsou tedy procesy v rodině, nikoliv její struktura. Tyto výzkumy se provádějí od 70. let, z jedinců vyrůstajících ve stejnopohlavních rodinách jsou dnes dospělí lidé a vedou si dle těchto závěrů stejně dobře jako kdokoliv jiný, některé dokonce naznačují větší otevřenost a toleranci u těchto jedinců. Více například na http://en.wikipedia.org/wiki/LGBT_parenting.

3. Útok na tradiční rodinu

V žádné zemi se neprokázalo, že by gay rodičovství mělo jakákoliv dopad na rodiny heterosexuální. Nikdo jejich váhu neznevažuje. Jaký negativní dopad by vlastně tato novela, případně gay manželství, mělo mít? Kvůli tomu, že si registrovaný partner osvojí biologické dítě svého partnera, které v rodině od mala vychovávají, se najednou začne více heterosexuálních rodin rozvádět nebo chovat hůře ke svým dětem? Ostatně, jak říká jeden vtip, pokud homosexualita může mít nějaký dopad na Vaše manželství, potom jeden z vás bude nejspíše homosexuál…

4. Negativní stanovisko katolické církve, křesťanství

Záměrně píši v nadpisu toho odstavce katolické církve, neboť je zejména doménou církve katolické mít ke gayům a lesbám velice rezervovaný postoj. Manželství homosexuálů uznává například luteránská církev ve Skandinávii, kde se jedná současně o církev s nejvíce věřícími. Argumenty o škodlivosti samotné homosexuality jsou u nás snad již pasé, ale není tomu tak například na Slovensku, není proto od věci si je připomenout. V bibli je sice uveden odstavec, který říká, „kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich." 4 Stejně tak je však v bibli uvedeno, že dítě, které neposlouchá své rodiče, by mělo být usmrceno 5, nebo žena, která již není v době svého svatebního dne pannou, má být předvedena ke dveřím svého otce a tam má být ukamenována.6 Tyto pasáže již dnes nikdo doslova neinterpretuje, stejně tak je nutné vidět i život sexuálních menšin v kontextu současné doby. Samotný papež je považován v těch otázkách za liberála, před nedávnou dobou vyvolal ve Vatikánu diskuzi. Byl připraven dokument, který vyzývá k toleranci k homosexuálům, apeluje na církev, aby si vážila darů, které mohou poskytnou a uvádí, v článku 52 7, že "the Church pays special attention to the children who live with couples of the same sex, emphasizing that the needs and rights of the little ones must always be given priority." Dokument nebyl sice na setkání kardinálů nakonec schválen, ale důležité je, že i samotný Vatikán tuto diskuzi otevřel. František každopádně již v roce 2013 veřejně prohlásil „pokud je někdo gay a hledá Boha a dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil." To říká prakticky vše.

Zákon umožňující osvojení byl před pár dny schválen v Estonsku, jedná se o první zemi z postkomunistického prostoru. Veřejné mínění je tam o podstatně méně nakloněno rodičovství stejnopohlavních párů, avšak politická reprezentace tento krok statečně udělala. Co se týče křesťanských stran v Evropě, například v Rakousku osvojení schvalovala také Rakouská lidová strana, v Lucembursku manželství také Křesťanskosociální lidová strana. Na Maltě, kde se hlásí ke katolické víře 95 % populace, schválili obdobný zákon letos, ve výrazně katolickém Španělsku platí manželství již od roku 2005. A tak můžeme pokračovat…

Ostatně, není snad základním učení církve miluj bližního svého…?

5. Situaci lze řešit za stávajících podmínek

Z výše uvedeného představení současné legislativy je zřejmé, že situaci za stávajících podmínek řešit nelze. Objevují se však argumenty, že soud může po případném úmrtí biologického partnera přidělit dítě do péče druhé rodiče. Stejně jako je přece možné dnes napsat druhému rodiči plnou moc nebo může vykonávat funkci zákonného zástupce. Jak je to tedy ve skutečnosti? Soud rozhoduje až v případě, kdy biologický rodič nechce nebo se nemůže starat o dítě (nemoc, úmrtí apod.). Soud nerozhoduje a v žádném případě nemůže svěřit dítě do péče obou stejnopohlavních rodičů. I po přijetí novely sice bude soud rozhodovat také, ale na počátku procesu, když si požádá druhý rodič o osvojení, nikoliv v extrémních případech v "závěru procesu", kdy biologická zemře a dítě pak bude čekat v nějakém vakuu, kde vlastně skončí. Soudní rozhodnutí navíc nemůže vyřešit běžný život rodiny (lékař, škola, pošta atd.). Chtějí snad heterosexuální rodiče nosit po kapsách plnou moc, aby mohli své dítě vyzvednout ze školy? Cílem osvojení je, aby se druhý nebiologický rodič, který obvykle od narození o dítě pečuje a vyživuje jej, stal plnohodnotným rodičem se všemi právy a povinnostmi (právo dítě zastupovat, rozhodovat o něm stejně jako biologický rodič, mít vyživovací povinnost, mít právo na styk s dítětem). Opatrovnictví (zákonný zástupce) taktéž situaci neřeší komplexně, neboť se vůbec nezaobírá vyrovnáním v oblasti dědičské, sirotčího důchodu atd. A již vůbec nezmiňuje celkový odklon od toho zásadního, tedy možnosti dítěte vyrůstat v právně stabilní rodině, kdy jsou oba jeho rodiče rovnocenní. Celkově tedy současný stav nezajištuje stabilitu a vhodné právní prostředí, které by si tyto děti jistě zasloužily.

6. Homosexuálové chtějí privilegia na úkor majority

Gayové a lesby nežádají zvláštní zacházení, ale pouze to, co všichni ostatní považují za samozřejmost: svobodu milovat toho, koho chtějí, vzít si toho, koho milují a vychovávat své děti za stejných podmínek, jako všichni ostatní.

Česká politická scéna

Česká společnost tedy patří k nejliberálnějším na světě, s osvojením dětí v registrovaných párech souhlasí, co se tedy děje, že jsou politici stále poměrně rezerovování? Platforma PROUD, které jsem členem, se snažila s některými liberálními poslanci, zejména Janou Černochovou za ODS a Viktorem Paggiem (VV, poté LIDEM) již v minulé sněmovně v tomto směru udělat určitý pokrok, avšak poměrně rychle narazila. Namísto obecných adopcí, tedy i adopcí z dětských domovů, jsme se rozhodli pouze o prosazování výše zmíněné minimalistické verze, tedy možnosti osvojení druhým rodičem, širší alternativa nebyla od počátku průchozí. Návrh byl předložen, avšak sněmovna byla záhy rozpuštěna, tak jsme začali letos nanovo a v září byla novela opět zavedena do systému sněmovny. Za poslední měsíce jsme však naráželi na velké překážky, předsudky a odmítání. Proč?

Použijme členství českých politických stran v evropských politických skupinách, tzv. frakcích, jako jakýsi indikátor. Dle analýzy Pracovní skupiny pro LGBT 8 práva za rok 2009-2014 je uvnitř EU parlamentu nejvíce nakloněná LGBT tématům frakce Zelených (bez zástupce), sociálních demokratů (členem ČSSD), liberálů (v novém parlamentu od roku 2014 ANO) a Evropská sjednocená levice (KSČM). Na opačném konci byla pak Evropská lidová strana (člen KDU-ČSL, od roku 2014 TOP09) a Evropští konzervativci a reformisté (ODS). Dle těchto údajů by tak měla ČSSD, ANO a KSČM tyto návrhy prakticky kompletně podporovat, naopak KDU-ČSL, TOP09 a ODS být spíše proti nim. Odpovídá to realitě v ČR? Jen zčásti. V případě ANO lze opravdu hovořit o výrazné podpoře, kdy hlavní předkladatelkou novely je Radka Maxová, předsedkyně Stále komise pro rodinu a rovné příležitosti. Kromě ní z této strany také předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, předseda Výboru pro vědu a vzdělání Jiří Zlatuška nebo místopředsedkyně sněmovny Jaroslava Jermanová. Prakticky celý poslanecký klub pak novele vyjádřil podporu a 17 poslanců ji spolu-podepsalo. U komunistů a ČSSD se však pod návrh podepsali pouze 2 poslanci z každé strany a mediálně vydřuje pozitivní stanovisko zhruba polovina klubu. U TOP09 lze počítat s podporou několika poslanců, u ODS s jednotlivci, u KDU-ČSL je podpora prakticky vyloučena, ba naopak, mediální výroky předsedy strany jsou výrazně negativní. O obecných adopcích či manželství se záměrně nezmiňuji vůbec, neboť tam lze v současné době hovořit o kladném postoji pouze u několika poslanců z celé sněmovny.

Jak bylo uvedeno v úvodu textu, tolerance Čechů je dokonce vyšší než v zemích, kde je institut manželství otevřen také stejnopohlavním párům již nějakou dobu. Proč není tedy prosazení práv LGBT komunity v Česku tak snadné, jak by se z podpory společnosti a ideologického profilu největší stran mohlo zdát? Domnívám se, že vysvětlení lze hledat mnohdy v předsudcích a neochotě některých politiků vystoupit z určitého jednostranného pohledu na svět. Nelze to samozřejmě paušalizovat, avšak bylo by žádoucí, aby zákonodárci namísto preferování určitých „zavedených pravd" začali využívat racionální přístup a alespoň se pokusili naslouchat výše uvedeným argumentům, což se ne vždy daří.

Boj za lidská práva a široká podpora

Udělejme určitou historickou paralelu k argumentu, že gayové a lesby nemohou mít možnost vychovávat legálně (fakticky již tak samozřejmě činí) své děti, protože tomu tak nikdy nebylo. Nepřipomíná nám to jakýkoliv boj za lidská práva v minulosti? Neslyšeli snad bojovníci za zrušení otroctví nebo rasové segregace, že bourají tradiční uspořádání společnosti, které zde bylo po desetiletí nebo staletí? Vypovídá však fakt, že zde něco bylo o tom, že to bylo morálně a společensky správné? Napadne snad dnes někoho zpochybňovat zrušení otroctví? Barack Obama je dnes prezident USA, vzpomene si však dnes ještě někdo na případ, který není starý ani 50 let!? V roce 1967 platil ve Virginii stejně jako v dalších 16 státech USA zákon striktně zakazující rasově smíšená manželství. Lovingovi (běloch a černoška) byli oddáni v červnu 1958 ve Washingtonu DC, kde žádný takový zákon neexistoval a vrátili se zpět do Virginie. O pět týdnů později ale novomanžele uprostřed noci probudili tři policisté, kteří vtrhli přímo do jejich ložnice. Pár byl odsouzen státem Virginie na rok do vězení (s podmínečným odložením na 25 let v případě, že Virginii opustí). Teprve v roce 1967 ve sporu Lovingovi vs. Virginie 9 soudci Nejvyššího soudu jednomyslně zrušili zákaz smíšených manželství ve všech státech USA bez ohledu na místní zákony.

Dnes jsne o krok dále, zákaz diskriminace na základě sexuální orientace je uveden v Listině základních práv EU v článku 21. 10 Podporu osvojení dětí v rámci registrovaných párů formou oficiálního dopisu 11 českých politikům vyjádřili poslanci Evropského parlamentu v čele s předsedy výše zmíněné LGBT Pracovní skupiny Ulrikou Lunacek a Danielem Viotti. Stejně tak učinila světoznámá lidskoprávní organizace Human Rights Watch. 12 Mladí sociální demokraté adresovali dopis poslancům ČSSD. 13

Český legislativec i přesto stále vyžaduje od gayů a leseb povinnosti, na jejich práva však jaksi zapomíná. Nebiologický rodič je např. podle zákona o registrovaném partnerství povinen se podílet na výchově dítěte, podle zákona o státní sociální podpoře je zase v souvislosti s výplatou rodičovského příspěvku považován za rodiče dítěte apod. Nejsou však snad všichni gayové voliči a občané státu? Neplatí daně? Nemohou za to, s jakou orientací se narodili. I přesto však nemají nárok na vdovský důchod, společné jmění nebo společný nájem. Nemohou si také jako registrovaní partneři u soudu požádat o osvojení dítěte svého životního druha. Různé patologické skupiny obyvatel jako například drogově závislí nejsou na svých právech nijak omezeni, protože jsou heterosexuálové, avšak gayové a lesby jsou paušálně z rodičovství vyloučeni, aniž by jejich způsobilost k osvojení vůbec někdo (soud) mohl individuálně posoudit.

Shodneme-li se na tom, že rodičovství je zejména o péči, lásce a snaze předat svých dětem to nejlepší, je nutné, aby si čeští politici uvědomili, že v 21. stoletím v liberální demokracii není místo pro to, aby jediným ukazatelem Vaší schopnosti láskyplně vychovat dítě byla Vaše sexuální orientace. Ostatně jak uvádí známý sportovní moderátor Vojtěch Bernadský, „zažil jsem úžasné dětství v harmonické rodině a to samé bych přál každému dítěti. A je úplně jedno, jestli jsou jeho rodiče Pavel s Petrou, Pavel s Petrem nebo Pavla s Petrou…“

Zdroje informací

1. The Global Divide on Homosexuality. In: Pew Research Global Attitudes Project [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://www.pewglobal.org/2013/06/04/the-global-divide-on-homosexuality/

2. Šabatová- zákon bránící homosexuálům adoptovat dítě je protiústavní. In: ČT24 [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/281830-sabatova-zakon-branici-homosexualum-adoptovat-dite-je-protiustavni/

3. CVVM. Postoje veřejnosti k právům homosexuálů. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2014. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/postoje-verejnosti-k-pravum-homosexualu-cerven-2014

4. Leviticus 20:13, “If a man also lie with mankind, as he lieth with a woman, both of them have committed an abomination: they shall surely be put to death; their blood shall be upon them.“

5. Deuteronomy 21:18-21,“If a man has a stubborn and rebellious son who will not obey the voice of his father or the voice of his mother, and, though they discipline him, will not listen to them, then his father and his mother shall take hold of him and bring him out to the elders of his city…Then all the men of the city shall stone him to death with stones…“

6. Deuteronomy 22:20-21, „If, however, the charge is true and no proof of the young woman’s virginity can be found, 21 she shall be brought to the door of her father’s house and there the men of her town shall stone her to death.“

7. Synod14 - Eleventh General Assembly: "Relatio post disceptationem" of the General Rapporteur. In: Holy See Press Office. [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2014/10/13/0751/03037.html

8. 2009-2014: 4 political groups led the way for LGBT rights. In: Integroup of LGBT rights [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://www.lgbt-ep.eu/press-releases/4-political-groups-led-lgbt-rights/

9. Lovingovi vs. Virginie. In: Wikipedia. [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Loving_v._Virginia

10. Listina základních práv EU v článku 21 uvádí následující „Je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, geneticky daných vlastností, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orientace.“

11. Podpora novely přichází z Evropského parlamentu. In: PROUD. [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://proudem.cz/novinky/165-podpora-novely-prichazi-z-evropskeho-parlamentu.html

12. Letter to the Chair of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic. In: Human Right Watch. [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://www.hrw.org/news/2014/10/21/letter-chair-chamber-deputies-parliament-czech-republic

13. MSD: Apelujeme na zákonodárce, podpořte novelu zákona o registrovaném partnerství. In: Parlamemtní listy. [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/MSD-Apelujeme-na-zakonodarce-podporte-novelu-zakona-o-registrovanem-partnerstvi-342577

FaLang translation system by Faboba