PROUD a SPQP (Společnost pro queer paměť) uspořádaly 11. 2. 2014 v kavárně Krásný ztráty v Praze panelovou diskusi o životě LGBT seniorů a seniorek. Večerem provázel a diskuse moderoval Jan Seidl.

Jak se žije LGBT seniorům dnes? Jaké jsou jejich životní osudy? Z čeho mají obavy a co jim přináší radost a naplnění? Setkávali a setkávají se z důvodu své homosexuality či transsexuality s diskriminací, opovržením nebo násilím? Jaké kroky mohou udělat neziskové organizace, komerční subjekty, stát, obce, poskytovatelé péče a senioři samotní, aby kvalita života starších LGBT lidí byla co nejvyšší?

Na tyto a jiné otázky hledali odpovědi účastníci panelů i všichni, kteří do Krásných ztrát přišli jako hosté a zcela zaplnili všechna volná místa.

 Večer byl rozdělený do tří tematických celků. Prvním byl panel seniorů, kterého se zúčastnili Jana Kociánová, Pavlína Štrosová a František Bloudek. Samota, společnost adorující mládí a úspěch v kontrastu k dobrovolné vyloučenosti, úzkostlivosti, tělesné a duševní strnulosti stáří; omezené komunikační možnosti, spolková činnost zacházející na úbytě, diskriminace starších transsexuálů na trhu práce, obavy z přiznání orientace v domovech důchodců  – to jsou slova, kterými panelisté otevřeně popisovali situaci svoji i svých vrstevníků. Hned nato ale nabízeli i řešení – vybavení seniorů komunikačními prostředky (mobily, internet) a kurzy jejich ovládání, zřízení trvalého mezigeneračního střediska, kde by se mohli setkávat starší i mladší LGBT lidé, dny pro LGBT osoby nad 55 let v existujících kulturních zařízeních.

Ve druhé části shrnul Jan Seidl (SPQP) výsledky ankety PROUDu a SPQP mezi LGBT seniory, Zdeněk Sloboda (PROUD) prezentoval výsledky dotazníkového šetření mezi zařízeními rezidenční péče a Jaroslava Hasmanová Marhánková (Katedra sociologie FF ZČU) představila závěry zahraničních sociologických studií o LGBT seniorech. Jedním ze zajímavých výsledků bylo například zjištění, že LGBT senioři ve Velké Británii jsou více ochotni využívat rezidenční péči, ale také z ní mají větší obavy než jejich vrstevníci v ČR.

Závěr setkání patřil panelu zástupců neziskové a akademické sféry a státní správy. V panelu byli jako hosté Eliáš Berky z organizace Diversity Face, Jiřina Šiklová, která dříve působila na Katedře sociální práce FF UK, Jaroslava Hasmanová Marhánková z Katedry sociologie FF ZČU, Radek Suda z MPSV a Jolana Novotná za PROUD. Kromě konkrétních aktivit, kterými se organizace zastoupené panelisty dotýkají života LGBT seniorů, se mluvilo o možných systémových řešeních pro zlepšování kvality života LGBT seniorů v budoucnosti (financování, specializovaná zařízení pro LGBT seniory, úsilí o vytváření LGBT-friendly prostředí v běžných pečovatelských zařízeních, aktivita vycházející od samotných seniorů). Živější diskusi vyvolala otázka, odkud by měla vycházet iniciativa k pozitivním změnám, jestli stát a obce musí dostat podnět od neziskových organizací, nebo mají  dostát své odpovědnosti i bez takových impulzů.

Beseda otevřela mnoho témat. Pro někoho možná příliš mnoho. Možná se nenaplnila některá očekávání instantních a jasných řešení. Začalo se ale hledat, možná i to, co by se jinak mohlo nenávratně ztratit.